INTERNETOVÁ STRÁNKA  ACL-PLASTIKA = VŠE O KOLENI LIDSKÉM NA JEDNOM MÍSTĚ

                                          

  
                              Obrázek 1. Zobrazení pravého kolenního kloubu

Kolenní kloub je tvořen spojením tří kostí: dolním koncem stehenní kosti, horním koncem holenní kosti a češkou. Styčné plochy těchto kostí jsou pokryté chrupavkami.Ty jsou dokonale hladké a elastické a umožňují pohyb kostí proti sobě.

Důležitou součástí kolena jsou menisky. Menisky jsou na průřezu trojhranné chrupavčité ploténky, jejichž vnější okraj je nejsilnější a přirostlý ke kloubnímu pouzdru. Vnitřní okraj je volný a tenký a ostrý a směřuje do kloubní dutiny. Na obrysu jsou okrouhlé.

Celý kloub je uzavřen kloubním pouzdrem. Stabilita kolena je ve všech směrech pohybu a ve všech rovinách držena staticky kolenními vazy a dynamicky svalovou manžetou.

Kolení vazy vymezují krajní rozsah pohybu. Na vnitřní a zevní straně jsou to vnitřní a zevní postranní vaz. Uvnitř kolena pak přední a zadní zkřížený vaz.

Dynamickou složku tvoří svaly, které tvoří manžetu po celém obvodu kolena.

Proti bočnímu rozklopení kolena působí v koleni dva postranní vazy, zevní a vnitřní. Jsou uloženy v kloubním pouzdru a k jejich poranění je potřeba hrubého násilí, nárazu do kolene zboku. Mají schopnost vlastního hojení, a operační léčbu vyžadují jen úplné utrhnutí těchto vazů.

Proti předozadnímu pohybu působí přední a zadní zkřížený vaz. Pro stabilitu jsou velmi důležité a proto také přední zkřížený vaz bývá nejčastěji poraněn. Naopak zadní zkřížený vaz je ve své funkci podpořen silným a pevným zadním kloubním pouzdrem a jeho poranění je spíše raritní. Oba zkřížené vazy jsou napnuty uvnitř kloubu a nemají žádný hojivý potenciál.

Poranění i léčbu předního zkříženého vazu lze přirovnat k prasknutí struny. Pokud praskne, již nikdy jej nelze napnout na původní místo, a tedy je třeba provést jeho náhradu plastikou.

Menisky jsou chrupavčité lišty po obvodu kloubní plochy, které zajišťují rovnoměrný přenos váhy po kloubu i při určitých rotacích, které jsou v malé míře na každém kolenním kloubu možné. Při přesažení meze pohyblivosti menisku a zároveň došlápnutí může být tento skřípnut mezi kloubní plochy a tak dojde k jeho roztržení. Jelikož meniskus je z bezcévné chrupavky, též nemá žádný hojivý potenciál. Prasklinu menisku je tedy možné přirovnat k prasknutí kuličky v ložisku. Tato nese váhu, ale pokud se objeví nerovnost, tak postupně poškozuje okolní kontaktní plochy. V případě kolene tedy poškozuje kloubní povrchy - chrupavky. Léčba je v tomto případě operační, je třeba nerovnost zahladit, či odstranit zcela.Ložisko bez jedné kuličky je sice méně odolné vůči zátěži, nicméně dál plně funkční.Kloubní povrch je pokrytý vrstvou chrupavky, za ideálních okolností zcela hladké. Přetížením a úrazy na ní vznikají nerovnosti, trhliny až v případě těžké artrózy chrupavky vymizí zcela a kloub je pak značně bolestivý. Léčba chrupavčitých poranění je nejobtížnější a zatím umí lékařská věda spíše bránit rozvoji dalšího postižení, než poranění zcela vyhojit.

Na obrázku výše je zobrazeno schéma vazů kolene, červeně přední zkřížený vaz, zeleně zadní zkřížený vaz, modře zadní kloubní pouzdro
                                              

Četnost poranění předního zkříženého vazu (LCA) neustále stoupá. S tímto zraněním se můžeme setkat především u kontaktních sportů jako je házená, fotbal, basketbal či ragby, které díky zvyšující se rychlosti a tvrdosti hry kladou stále větší nároky jak na stabilitu, tak na dynamiku kolenního kloubu.Za posledních deset let se výrazně změnil pohled jak na možnosti léčby poraněného LCA, tak na následný rehabilitační program, který je ve svém postupu razantnější a rychlejší než v minulosti. Léze LCA se dnes nejčastěji řeší intraartikulární rekonstrukcí, při které se k náhradě poškozeného vazu většinou používá autollogní transplantát ze střední třetiny ligamentum patellae nebo šlacha m. semitendinosus.Názory na tuto problematiku se však liší. Největší rozpory jsou v otázce vlivu časné operační léčby na vznik arthrofibrózy kolenního kloubu, ale také i na rychlost obnovy rozsahu pohybu a svalové síly.Je však jisté, že pro dosažení dobrých výsledků terapie kolenních kloubů s poškozeným předním zkříženým vazem, je nutné porozumět základním poznatkům anatomie, biomechaniky, faktorům, které ovlivňují hojení rekonstruovaných vazů a v neposlední řadě i senzorickým elementům ovlivňujícím kontrolu motoriky. Nutná je znalost jak diagnostiky, operačního řešení a rehabilitace, tak i možnost následné zátěže rekonstruovaného vazu (Paša, 2000).

                                                              
                         
 - tři rotační (rotace kolem os X, Y a Z)
- tři translační (posun podél os X, Y a Z).

1. iniciální vnitřní rotace na začátku flexe a terminální zevní rotace na konci extenze,
2. valivý pohyb kondylů femuru po tibiálním plató směrem dopředu,
3. posuvný pohyb kondylů femuru po tibiálním plató směrem dozadu (Dylevský, 2001; Paneš, 1993).

1. prvních 5° flexe je provázeno tzv. počáteční rotací, při níž se tibie točí dovnitř. Osa této rotace jde z hlavice femuru do středu laterálního kondylu, takže laterální kondyl se otáčí, mediální se posouvá (při noze fixované k podložce se femur otáčí zevně, při noze volné se pootočí bérec spolu s nohou, špičkou nohy dovnitř). Touto počáteční rotací se uvolní ligamentum cruciatum anterius. V této fázi pohybu se kolenní kloub odemkne,
2. následuje valivý pohyb v meniskofemorálních kloubech – femur se valí po tibii a obou meniscích směrem dozadu,
3. od flexe asi 20° přechází valivý pohyb v pohyb posuvný – nejdříve v mediálním, s  malým   opožděním i   v  laterálním   femorotibiálním kloubu (zpoždění je dáno asymetrií obou femorotibiálních kloubů). V závěrečné fázi flexe se stále zmenšuje kontakt femuru s tibií a menisky se posunují po tibii dozadu. Flexe kolenního kloubu se tedy dokončuje v meniskotibiálním spojení, přičemž posun zevního menisku po tibii je mnohem větší (asi 12 mm) než posun menisku vnitřního (asi 6 mm) (Čihák, 2001; Dylevský, 2001).

1. svaly provádějící flexi v kolenním kloubu

2. svaly provádějící extenzi v kolenním kloubu

3. svaly provádějící zevní rotaci v kolenním kloubu (jen ve flexi)

4. svaly provádějící vnitřní rotaci v kolenním kloubu (jen ve flexi)

Obrázek 3. Poranění LCA (Nýdrle, 2001).  
                                    
 zvedá z podřepu plnou silou extenzorů kolene: tah m. quadriceps femoris (označený jako síla Q) vytváří silový vektor F, který tlačí patelu k femuru. Současně vzniká síla F1, která táhne tibii dopředu (viz obrázek 3). Tato síla působí při nadprahové velikosti přetrhnutí LCA. Zdálo by se tedy, že čím menší bude flexe v koleni, tím menší bude nevítaná síla F1. Ale právě v extenzi je tento mechanizmus nejnebezpečnější, protože nepůsobí ochranný protitah hamstringů, které jsou synergisty LCA (Chaloupka, 2001; Nýdrle, 1992).

-         -         „Po výskoku     jsem     dopadl      na      protihráčovu     nohu“. Dochází k mechanizmu podvrtnutí kolenního kloubu. Vynucený pohyb ve flexi – valgozitě – zevní rotaci má za následek zranění LCA.
                                                                               

-         -         „Byl jsem zasažen na zevní straně kolenního kloubu“. Opět dochází k mechanizmu podvrtnutí kolenního kloubu a vynucené flexi – valgozitě –                        zevní rotaci.
                                                                                  

-         „Chtěl jsem kopnout do míče, ale netrefil jsem se a příliš jsem vykopl nohu“. Došlo k hyperextenzi kolenního kloubu, která měla za následek poškození LCA. V hyperextenzi přiléhá přední okraj LCA k interkondylárnímu zářezu, který způsobí jeho rupturu.